SVATÝ FLORIAN_PATRON HASIČŮ

Svátek slaví 4.května.

Je patronem hasičů, a dále také hutníků, kominíků, zedníků, sládků, kovářů, hrnčířů či pekařů.

Podle kalendáře sice má tento den jmeniny Květoslav, ovšem základem jeho jména je právě latinské "florianus" - latinsky "kvetoucí, rozkošný".

JEHO ŽIVOT

Žil v letech 250 – 304 n.l.. Dle některých údajů se narodil v Cetii změněné ve Zeiselmauer (poději na St.Pőllten) u dnešní Vídně. Tenkrát ve 3. stol. šlo o území Norika připojené k Římské říši. Tam také začínala jeho působnost. Florián se stal významným důstojníkem římské armády a prý i správcem provincie. Jeho sídlo bylo v jejím hlavním městě v Lauriacum (což je dnešní Enns v Rakousku). V Římě tehdy vládl Dioklecián, známý a krutý pronásledovatel křesťanů, k nimž Florián patřil. O jeho životě je plno legend a pověstí.

Do Lorch bylo uvězněno asi 40 křesťanů. Florián je chtěl zachránit a skončil u soudu, kde neohroženě vyznal svou víru. Císařský náměstek Akvilín (Aquilinus) ho odsoudil k smrti. Tomu prý řekl: "Sloužíce u vojska klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám."

Legendární pojednání hovoří o jeho dvojím bičování, kterým se nepodařilo zlomit jeho věrnost ani oslabit jeho lásku. Proto mu pak prý ještě ze zad kleštěmi odtrhávali maso, někde se hovoří o stažení z kůže. Nakonec byl usmrcen tím způsobem, že mu k hrdlu byl uvázán těžký kámen, většinou se uvádí mlýnský, a byl shozen do řeky Emže, v níž se utopil –tehdy se takto popravovalo běžně. S mlýnským kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (Lorch). Legionáři odmítli vykonat rozsudek, svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk, surově do odsouzence vrazil a shodil ho z mostu. Stalo se to 4. května 304 n.l.

Dle legendy voda poponesla tělo ke skále, kde na ně upozornil orel, který jeho tělo chránil před pohany, aby ho nemohli zhanobit. Uvádí se také, že tělo bylo nalezeno křesťankou Valerií z Lince, která se postarala o pohřeb na území svého statku. Později došlo k přenesení ostatků. Dnes na tomto území stojí město St.Florian. Zde začíná historie kláštera, který nese jméno sv.Florian. Klášter postupně vyrůstal nad světcovým hrobem. Nejdříve to byl malý poutní kostelík a teprve potom klášter. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pochází z doby Říma. Kdy a kým byl kostel založen, není známo. První písemné zmínky o klášteře pocházejí kolem roku 800. Kosterní ostatky mučedníka byly poté přeneseny do Říma a odtud je pro Krakov v roce 1183 dostal Kazimír II. s krakovským biskupem jako záštitu proti Rusům. Část ostatků z Polska získal také Karel IV. do chrámu sv. Víta v Praze. Části relikvií sv. Floriána se nacházejí i v jiných našich městech, např. v Olomouci u sv. Václava a v Havlíčkově Brodě. V kryptě klášterního kostela sv. Floriána u Lince je snad dosud vystaven mlýnský kámen vytažený z Emže jako relikvie.

PATRON

Jak se stával i patronem našich měst, jeho obraz se objevoval i na obecních pečetích, na věžích i branách měst, na zvoničkách i na hospodářských objektech. Zvlášť na Hané ho z věží vzývali i hlásní. K prvním jeho atributům patří palma a meč, pak se přidávaly další: kříž na prsou a praporec. Nakonec se nejčastějším ztvárněním stal římský voják s korouhví v ruce, jak z nádoby v druhé ruce hasí hořící dům, hrad nebo kostel.

Jako patron proti požárům a vodě představoval v dřívějších dobách častý námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí. Legendární pojednání směřující k hasičství je prý ale výsledkem pozdních legend, např. že modlitbou v mládí zachránil hořící dům. První nádoby v jeho ruce prý měly obsahovat vodu života, která má hasit vyprahlost a zlo.

Ve středověku se sv. Florián v lidovém podání stal ochráncem před velkou vodou i před suchem, při neúrodě polí, proti bouři a nebezpečí ohně (pro svou smrt ve vodě). Některá literatura uvádí, že jako malý chlapec zachránil svou modlitbou hořící dům (nebo podle jiné legendy uhasil v kritické chvíli hořící dům jediným vědrem vody a zabránil tak velkému neštěstí). Známější legenda se váže k uhlíři, který upadl do hořícího, větrem odkrytého milíře a vyzývavě světce byl přímluvou zachráněn, což dalo podnět k novému uctívání Floriána jako patrona proti ohni. Mimo hasičů je také patronem zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a všech kdo pracují s ohněm – je vzýván při spáleninách.

Patronem hasičů a ochráncem proti požárům se stal zřejmě prý až po 15. stol., samozřejmě nejspíš v souvislosti s tím, že vodou, v níž byl utopen, se hasí oheň. Jedno z pořekadel uváděných ve spojení s úctou ke sv. Floriánovi, zní: "Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián." Z toho plyne, že jeho přímluva může hasit i oheň zloby a nenávisti. Nezapomínejme, že toto hašení je neméně potřebné jako hašení požárů. A láskou se uhasí i oheň zloby.

Na Hané ještě v minulém století hlásil ponocný:

"Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho syny.

Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně.,,

Další známá pořekadla:

"Svatý Florián, s vědrem vody pán, nám k ochraně dán – ušetři můj dům, zapal jiný krám !